Vše někdy končí - něco dříve, něco později

15. března 2015 v 15:49 | Ethane |  Zápisy
Když jsem si včera četla jeden (pro mne) smutný článek od Hanif, přesněji tento, donutil mě napsat tento článek. O čem je? Je o tom, že někdo s námi nezůstane do konce našich dní, ale odejde mnohem, mnohem dříve. Jedná se o článek, který jistě budu psát se slzami, protože vzpomínání není lehké a tyto koníky jsem milovala. A oni museli odejít...


ADAM


Když ho přivezli do stáje, byl kolem něho velký rozruch, všichni na něho hleděli odtažitě, když zjistili, že koník je teprve rok ježděný a dříve jedině sloužil v zápřahu. Mě, ale hned učaroval. Mohutnější kůň, hnědý s velkými bílými fleky. Skoro černá hříva a ocas, "přírodně" se vlnící...

Nikdo mu nevěřil, přesto se tu našly dva lidé, kteří ho okamžitě přijali. Já a jedna ze zdejších (bývalých) trenérek Míša. Ta ho jezdila a snažila se udělat vše pro to, aby se stal lepším v očích ostatních. Mě, nikdy na jízdu přidělený nebyl. Ale když jsem ho viděla, jak pohodově zvládá skoky i drezuru a přesto mu ostatní nevěřily, byla jsem doslova na prášky.

Chodila jsem k němu do boxu, cvičila s ním, čistila ho a dělala vše pro to, aby ho ostatní přijali. Když už jsem si myslela, že se nám začíná dařit, přišel onen den.

Po jednom měsíci, když si ho jedna holčina brala na skákání se to stalo. Po konci hodini ho vyčistila, zavedla do boxu a odjela. Když večer nastal čas krmení, jedna z trenérek si všimla, že Adam leží v boxu. Měl vážnou koliku, z které se už nemohl dostat a tak ho museli utratit, aby mu zkrátili jeho utrpení.

Když jsem se to dozvěděla, brečela jsem. Hodně. A znovu...



GRANDIS


Grandis je ryzák s bílou lysinou, byl ve stáji zhruba rok. Hotové letadlo a stal se nejmilejším koníkem mnoha jezdců. Pod sedlem jsme si spolu nerozumněli, ale v boxu a na zemi jsem s ním budovala důvěru. A tok bohatě stačí k tomu, aby jste si koně zamilovali. Jenže pak si z neznámých důvodů udělal něco s nohou. Začal neuvěřitelně kulhat a veterinář prohlásil, že kůň nebude moci pod sedlo a když už, tak jedině v terénu a to v kroku, bez nějaké větší zátěže. A nejspíš se z toho nikdy nedostane. Takže ho prodali. Ani jsem se nestihla rozloučit nic... Prostě byl ze dne na den pryč.

Ráda bych řekla, že se snadno zapomíná, že je lehké nechat je jít. Není. Je to ta nejtěžší věc.


ČITA


Na této kobylce jsem se naučila snad všemu. Trpělivosti, ale i sedu, klusu a cvalu. Naučila jsem se udržet splašeného koně a nevzdávat se

Čitu dokázalo rozhodit cokoliv, i pouhé smítko které jí dopadlo na záď a ona se roztryskala po jízdárně. Jenže pak jsem z ní vyrostla, protože na ČT je hodně malá a tak jsem musela na "pořádné" koně a jí pozorovat pouze zpoza vrat boxu. A po dvou letech jí její majitelé prodali, jen proto, že zlobila. Nic s ní nezkoušeli dělat, prostě jí okamžitě prodali prvnímu zájemci. Zase jsem o tom neměla ani tušení a bývali majitelé mi to nehodlali vysvětlovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanif Hanif | Web | 15. března 2015 v 20:37 | Reagovat

To je tak smutné :-(
Přesně ta stejná věc co se stala tobě s koníkem Grandis, se stala i mně. Vůbec se ti nedivím, že jsi tento článek psal se slzami v očích. Já teď taky pořád brečím :`-(.

2 Đenn&Koníci Đenn&Koníci | 16. března 2015 v 13:35 | Reagovat

To je mi opravdu líto. Taky bych u toho brečela. Je to velice smutné :(.

3 Đenn&Koníci Đenn&Koníci | 16. března 2015 v 13:36 | Reagovat

Mimochodem už jsem si tě přidala do AFFS :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články jsou mojí tvorbou, pokud není uvedeno jinak.
Obrázky pochází z deviantart.com, pokud není uvedeno jinak.

Nic nekopírujte a nevydávejte za své - s blokováním IP adres nemám problém. ;)