Vítám vás u dalšího článku, tentokrát konečně u Jezdeckých zápisů. Nebudu nic okecávat, jdeme rovnou na to. ;)

Měla jsem dvouhodinovku, takže žádná sranda, ale společně jsme to ujezdili a tak nějak se podrželi, ačkoliv zlobení a chyb málo zrovna nebylo. :D Ale tak, k tomu se dostanu. Přišli jsme k boxu a, že půjdeme Larryho vyčistit. Ale to jsme nečekali jaké tam bude rušno. Ve vedlejším boxu (kde stojí Rendy) byl nával. Museli jsme čekat 25 minut než veterinářka Rendyho vyšetří aby zjistila, že má něco se zády a s nohou. Když jsme konečně mohli jít čistit, překvapilo mě, jak Larry v pohodě stojí, neokouní a v klídku si nechal nandat uzdu.

V sedle - ze začátku se nám vůbec, ale vůbec nedařilo, takže jsem pomalu propadala panice, že dvě hodiny v sedle a nic moc. Vše, ale vylepšil cval, který byl skvělý. Na pobídky reagoval okamžitě a když jsem ho pobídla ke zrychlení, skutečně se rychle rozcválal, takže skvělé. :) Kruhy zvládal bravurně, zkrátka skvělé. :)

Pfjů, tak já vás zdravím s dalším článkem. Po víkendu už konečně začnu psát, ale teď vážně není čas. Ale tak, aspoň další informační článek, ať to nevypadá, že na vás kašlu. Vůbec ne, jenom... prokrastinace se nevyplácí, říkám si pořád, ale stejně prokrastiju jak se dá- to, ale neznamená, že v tu chvíli mám náladu na psaní, proto mě omluvte. V pátek jsem byla u koní, v blízké době očekávejte konečně zápis od koní. Hned poté jsme jeli na chalupu, kde jsem měla takovou předčasnou rodinnou oslavu (narozeniny mám až zítra - 16.6 v 17:17 - zajímavé narození :D). Dostala jsem knihy: Fangirl, Spáleniště:Zkouška, Prozřetelnost a Druhá stříbrná kniha snů. Pak nějakou kosmetiku a bla, bla, blááá. Řeknu vám - není nic lepšího než najít staré houpací křeslo, to opláchnout, vytáhnout ho na terasu a číst Fangirl. Je to skvělá knížka. :)

Další věc, někteří mě nejspíše znají z blogu http://knihy-rc.blog.cz, který je mimo provoz, kvůli nepřístupnosti (nemůžu se přihlásit). Tam jsem, ale měla rozpracovaný velký projekt - Vidění. A momentálně pracuju na jeho pokračování - Cítění a nechci příběhem zahlcovat blog o koních, najdete mě na wattpadu. Budu ráda, když někdo z vás se stane pravidelným čtenářem. :)

A poslední aktualita - v pátek budu jezdit na koních dvě hodiny vkuse, takže nejspíš odpadnu. Ale hlavní věc je, že se chci zeptat paní H........ (nechci uvádět její jméno), která je "hlavou" jezdecké školy mi dovolí po ježdění vzít Larryho do kruhovky a pracovat s ním. Kamarádka mi říká, že by neměl být problém, ale já jsem stejně nervózní. Chci s Larrym začít pracovat pořádně, ne jenom v boxu, tak mi držte palce, ať se s ní v pátek dohodnu. :)

Upřímně co si budeme povídat, má aktivita není nejlepší, ale jakmile skončí zkouškový období nebude vědět, co si se mnou počít. Každopádně vítám vás u dalšího článku. Slibovala jsem nějaký teoretický, tak bude teoretický a spadat bude pod rubriku "Cviky", ačkoliv to tolik s cviky nesouvisí. Ale když nemám rubriku zaměřenou na důvěru, nedá se nic dělat. Takže konec okecávání, oficiálně vás zdravím s prvním článkem z nové série "Nenuceně", kde si povíme, jak s koňmi NENUCENĚ zapracovat na důvěře. Přinutit někoho k důvěře, ať už člověka či zvíře - to není důvěra.

Ale jako první bychom si mohli říci, co je to vlastně důvěra? Jak jí poznáme? My lidé už těžko rozeznáváme důvěru nebo ji vůbec nenacházíme v lidech okolo nás. U zvířat naopak odhalujeme důvěru naplno. Neříkám, že je to špatné, ale neměli bychom ostatním - ne jenom našim zvířecím miláčkům - ukazovat, že jim věříme? Důvěra, důvěra... Když řekneme, že k někomu mám patřičnou důvěru, mělo by to znamenat, že mu budeme věřit vždy a za všech okolností, ať už ji on chová k nám nebo ne.