Nenuceně #3

30. srpna 2015 v 13:26 | Ethane |  Cviky
Dnes jsem tu s dalším dílem seriálu Nenuceně. Nejprve si připomeneme, k čemu tyto cviky vůbec slouží. Prohlubují důvěru a vztah mezi koněm a jeho jezdcem. Pomáhají, aby si tito dva odlišní tvorové navzájem porozumněli a naučili se číst v koňské tváři. Protože mnoho lidí si myslí, že když kůň sklopí uši, hned je naštvaný. Musím vás vyvést z omylu. Je to, jakoby se člověk zasmál nebo naopak zamračil. Nikdo nemusí přečíst, jak to doopravdy cítí vevnitř. U koní, nesmíme hned panikařit, jakmile kůň sklopí oči nebo vykopne nohou. Často to, bývá z jiného důvodu než si myslíme. Třeba- sklopí uši: ve skutečnosti pouze poslouchá, co je za ním; vykopne nohou: brání se mouchám a komárům. Proto je důležité pozorovat koně celého a snažit se přečíst jeho pocity. Jinak mu můžeme vynadat nebo ho obviňovat z něčeho neprávem...

...ano, konečně se přes základní "cviky" dostáváme k důvěře. Dnes si řekneme jak k agresivnímu koni nebo ke koni se špatnou minulostí, příště naopak ke koním, kteří jsou v těchto věcech normální. :)



Základem je trpělivost a láska ke koni. Kůň vycítí, že ho máme rádi a začne si nás více všímat.
Ke koni musíme přistupovat s klidem. Měli bychom se s ním seznámit. Nejprve přes dveře boxu. Ať si očicha naši ruku. Pokud se koni smí dávat pamlsky, jeden mu klidně můžeme dát. Budeme k němu milým hlasem mírně mluvit. Možná, se bude zdát, že kůň o nás nejeví žádný zájem, ale časem se to změní. Musíme být trpěliví. Ke koni tímto způsobem budeme přistupovat nějakou dobu - týdne, dva týdny... klidně i měsíc a déle - dokud si nevšimneme, že kůň už nám více důvěřuje. Pokud už kůň nijak nejeví nezájem, můžeme jít k druhé části.
Než se dostaneme k druhé části, připomeňme si první část.
S koněm se seznamujeme přes box, dovnitř nechodíme! POKUD kůň smí jíst pamlsky, můžeme mu pamlsek dát. Ke koni budeme mírně a mile mluvit. Takto tomu bude co nejdelší dobu >> klidně měsíc - dva! >> dokud si nebudeme zcela jisti, že kůň už nám více důvěřuje.

A nyní, můžeme jít ke koni do boxu. Ke koni přistupujeme opatrně. Budeme k němu mluvit mírně a mile. Jako tomu bylo v 1. části. Kůň stále neví, co od nás může čekat. A my zase nevíme co můžeme čekat od něj. Proto nejprve než k něčemu zakročíme, naučíme ho si zvyknout jenom na naši přítomnost v boxe. Mluvíme k němu klidným a mírným hlasem, ale nikam nespěcháme. Pokud už vidíme že je kůň uvolněný, smíme ho tedy vyčistit ale pohybujeme se pomalu, s klidem. Opravdu je to důležité. :)

Tímto postupem se kůň stane v naší přítomnosti klidnější a po nějaké době nás nechá pohybovat se okolo něho, aniž by byl velmi ostražitý a agresivní. A zároveň my, bychom pomalu přestali mít strach. Důlěžité je hlavně koni naslouchat, vnímat co mu vadí/překáží. A najít způsob jak se tomu vyvarovat, aby se kůň cítil bězpečně a mohl vám důvěřovat.

Protože bez důvěry s koněm nemůžeme mít žádný vztah. I slabá jiskřička důvěry JE důvěra. Stačí, když mu budeme postupně a více věřit, vnímat ho a tolerovat, zároveň se, ale snažíme, abychom i my se cítili tak, jak chceme...


Pracovali jste někdy s agresivním koněm? Ráda si to přečtu v komentářích. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 2. září 2015 v 21:42 | Reagovat

Já mám ráda všechny koníky a někteří to nechtějí citit xD Ne, sranda :D S koňmi to chce čas, to stihli natlouct koňáci do hlavy i mě ;) Tenhle seriál se mi moc líbí, protože je vážně poučný a navíc to píšeš z první ruky, takže je to fakt super :) A s agresivním koněm jsem se sice setkala, ale nepracovala s ním. Vzhledem ke svým zatím omezeným zkušenostem především z teorie jsem asi docela ráda.

2 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 11. září 2015 v 18:35 | Reagovat

Já jsem se starala o víc takových koní :) Ve skutečnosti taková byla i Aruška - po cizích lidech se někdy oháněla, kousala se do nohy, nechtěla stát, nenáviděla čištění a podobně. Začala jsem s ní trochu pracovat, nejdřív jsem jí učila že kartáč jí nic neudělá. Pomalu jsem si dovolila jí při čištění odepnout, potom sundat ohlávku, nechat jí při kydání bez ohlávky- naučila se ustupovat, na povel hlasem (a ukázáním kterou) zvedat nohy, a jako fajnšmekr i pusinku. No a na konec se nechala bez ohlávky v klidu nasedlat a stála jak socha, což byl dřív trošku problém - kor u takového velkého kolohnáta. No a změny se událi i na poli jezdeckém. Dřív byl problém pomalu i klusat na jízdárně - Arka byla OPRAVDU, OPRAVDU líná. Na konci zimy už jsem mohla bez problémů cválat bez sedla. :) Bohužel jsme to nestihli dopilovat úplně, což mě mrzí, ale stalo se :) Jsem ráda že jsem jí poznala a fakt za hodně jí vděčím. :) Snad se má na šumavě dobře :)
Mimochodem - super článek. :) Úplně s tím souhlasím - hlavně v klidu a dávat si na čas, to na koně platí :)

3 Hanif Hanif | Web | 12. září 2015 v 11:44 | Reagovat

O jednoho agresivního koně jsem se starala. Byla to Princezna kterou jsem chvíli vlastnila. Bohužel když jsme se na ní byli podívat byla opravdu hodná, ale když jsme ji přivezli domů, začala být divoká a někdy i agresivní. Proto jsme ji vrátili jelikož se její agresivita zhoršovala. Asi by si časem zvykla, jenomže já nejsem žádný profík který by dokázal mít takového koně.
Jinak super článek, tenhle seriál mě moc baví a naprosto s tebou souhlasím. Na koně se musí prostě v klidu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Články jsou mojí tvorbou, pokud není uvedeno jinak.
Obrázky pochází z deviantart.com, pokud není uvedeno jinak.

Nic nekopírujte a nevydávejte za své - s blokováním IP adres nemám problém. ;)